O co méně píši, o to více zážitků máme. Někteří zájemci už viděli, že štěňata opravdu existují a daří se jim dobře (tedy si neskromně myslím). Naše dny jsou mimořádně naplněné. Dalo by se říct, že tak plné, že zatím stále schází video z jejich 4. týdne života a vznikat už by měl další týden...
Štěňata se potkala se svým otcem Hromem Dakam, tam panovala rozpačitost na obou stranách. Dále se viděli se svojí jen o málo starší tetou Chilli (Celia Nella Belavia), to už byla větší zábava (minimálně ze strany Chilli, ale nejvíce se vyřádila Arvika, která odložila svou mateřskou důstojnost) a psí návštěvy dnes ještě více vylepšil Kikin, hnědý pudlík mé kolegyně z práce, který má ke štěňatům vřelý vztah a štěňata tak na oplátku dnes poprvé pořádně zjistila, že ne každý pejsek je pojízdná mlékárna. Ještě teď zklamaně sedí ve svém výběhu a novou a ne úplně skvělou informaci vstřebávají.
Lidské návštěvy byly také fajn. S Chilli přijel bohatý doporvod od mládeže až po malou princeznu Evu, která to se štěňaty báječně umí a štěňata tak zjistila, že i opravdu malí lidé jsou fajn. Dále si prckové vyzkoušeli okousat i pár našich kamarádů a rodinných známých, lidí vstřícných i odtažitých, velkých i malých. Asi tak na dvě minuty denně se (pokud je nad nulou) podívají i ven. Obvykle jim už po minutě tak drkotají zuby, že zase upalujeme do tepla. Venčím je po dvou a lituji, že nemám pár rukou a očí navíc...
Autorkou fotky je Klára Píšová, moc děkuji, Klárko! A kdo bude hledat, najde i další fotky schované na webu...